1938 - 1947

1938 - 1942

29. května 1938 mělo být oslaveno 50 let trvání hasičského sboru v Ličně, měla být otevřena nová zbrojnice a předvedena moderní motorová stříkačka, která stála 29.269 Kčs. Ke slavnosti však nedošlo v důsledku mobilizace naší armády, která byla 21. května 1938 povolána k obsazení československé hranice na obranu republiky před fašistickým Německem.

Činnost sboru dobrovolných hasičů v Ličně neustala ani v osudovém roce 1939, kdy naše země byly okupovány hitlerovským Německem, kdy přestala existovat Československá republika a byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. V obci bylo tehdy 27 činných členů a 60 přispívajících, v roce 1939 se ličenští hasiči zúčastnili 14 cvičení. Sestavení výboru bylo následující: starosta - Jan Plašil, velitel - Jan Falta, zástupce velitele - František Koráb, jednatel - Jaroslav Krb, pokladník - Jan Truhlář, zbrojmistr - Antonín Truhlář, strojmistr - Ladislav Červinka, vzdělavatel - Karel Truhlář.

V roce 1942 sehráli ochotníci hasičského sboru v Ličně tři divadelní hry českých klasiků, a sice Stroupežnického Naše furianty, Tylovu Paličovu dceru a Kolárovu hru Písně dcery ducha mého, které měly v době nacistické hrůzovlády posilovat národní uvědomění.

1943 - 1947

Činnost sboru dosti ochabovala vzhledem k situaci, v níž se naše země nacházela. V kronice nejsou téměř žádné konkrétní údaje o životě ličenských hasičů, kteří jako ostatně celý náš národ čekali toužebně na porážku fašistického Německa. V roce 1943 objednali 20 lodiček na hlavu a pásky na rukávy samaritánů, pan Plašil dal hasičům k dispozici svůj nákladní automobil pro přepravu motorové stříkačky.

Po skončení války, kdy celá země jásala nad znovu nabytou svobodou, oplakával na druhé straně národ své mrtvé. Oběti přinesli i členové českého hasičstva, v nacistických koncentrácích přišlo během oněch dlouhých šesti let o život 954 bratří a sester, kterým byla 28. záři 1946 odhalena v Praze na Hasičském domě pamětní deska. Členové českého hasičstva tak splnili svou přísahu z roku 1937, v níž je uvedeno: "Přísahám při všem, co je nám svato a v plné shodě se svědomím, že budeme věrně sloužit své vlasti, republice Československé a svůj život ochotně dáme za její obranu a za její svobodu."

Do další etapy činnosti v osvobozené republice v roce 1946 šli ličenští hasiči s pokladní hotovostí 9.381,55 Kč a s novým výborem v čele se starostou Janem Plašilem a velitelem Janem Faltou. Zástupcem velitele byl František Koráb, jednatelem Jaroslav Krb, pokladníkem Josef Truhlář, knihovníkem Jan Talavašek, strojmistrem Ladislav Červinka, zbrojmistrem a hospodářem Antonín Truhlář, velitelem samaritánské stráže Jaroslav Hlaváček.

V roce 1947 zasahovali ličenští hasiči u dvou požárů - ve Voděradech a rovněž v obci u Votroubků, kde došlo při hašení k několika závadám. Ty se pochopitelně musely odstranit. V co nejkratší době byly zakoupeny dvě rezervní proudnice a dvě koncovky, jeden člen byl zplnomocněn pro výdej benzínu a všichni členové sboru byli řádně seznámeni s obsluhou stříkačky. Výbor rozhodl objednat vozidlo z akce UNRRA, jako ručitelé k půjčce se přihlásili členové sboru Falta, Koráb, Votroubek a Tomas. V oblasti protipožární prevence při tanečních zábavách byl odhlasován návrh, aby byl vždy přítomen jeden požárník bez nároku na odměnu. Sbor utrpěl velkou ztrátu úmrtím dlouholetého člena, velitele sboru a IV. okrsku Františka Kopeckého. Pohřbu se zúčastnili všichni hasiči.